O podrobné cestě vývoje skla na území naší země jsme si řekli ve článku Křehké umění, pevná tradice, nyní se ale zaměříme na ručně broušené sklo na našem území. Až do konce 19. století hovoříme o řezaném skle, až později se ustálil název ryté (mělce) a broušené sklo (hloubkově). Co předcházelo vzniku nejkrásnějších a nejtradičnějších brusů? To si povíme tomto článku, který jsme pro vás připravili. 

Rytí skla na úsvitu dějin

Rytí skla dalo kořeny sklu broušenému, tak, jak ho známe dnes. Na našem území se datuje až do doby před naším letopočtem, v době Laténské a Keltům. Ti do skleněných korálků a drobných předmětů ryli pazourkovým hrotem, nebo smaragdovým rydlem. Tato metoda dovolovala jednoduché linky po obvodu předmětů.

Přemyslovci a Lucemburkové

Na území české republiky užité umění sklářské vyvíjí za Přemyslovců a Lucemburků, tedy v e 13. - 14. století. Tehdy vznikalo obrovské množství staveb, které potřebovaly okna. Také se vyráběly vysoké číše, kterým se říkalo píšťaly. Pokud se dekorovalo mělkým rytím, byl používán trochu sofistikovanější mechanismus - kotouček, který se roztáčel pomocí smyčcového pohonu. Na kotouček se nanášelo brusivo – většinou písek smíchaný s vodou. Ornamenty byly rostlinné, geometrické a figurální.

Na dvoře Rudolfa II.

Opravdový boom zaznamenalo sklářství v období Renesance, přesněji za císaře Rudolfa II. Císař byl velkým zastáncem umění – tedy i sklářství a zásadně se zasloužil o jeho rozvoj. Díky jeho podpoře české sklo předčilo i Benátskou výrobu, což znamenalo, že se dostalo na světovou špičku.

Přelom 16. a 17. století byl pro řezání skla (o "řezání a řezáčích" skla mluvíme až do konce 19. století) revolučním obdobím. Do 16. století se sklo řezalo pouze mělce (rytím). Dekorace skla byly sestaveny z jednoduchých základních řezů, aby nenarušily tenkostěnné sklo. Koncem 17. století se začalo vyrábět silnostěnné sklo a řezba skla se mohla posunout hlouběji. Doslova. Dekorace tak získávaly na plastičnosti. Řezáči si mohli pořádně pohrát s leskem, matem, tvary a figurami, jelikož silnostěnné sklo na to bylo ideálním plátnem. Nejdříve se nové techniky používaly na skleněných destičkách, které se potom zasazovaly třeba do výplně oken. Později i na ostatní předměty. Neustále tu byla snaha najít adekvátní náhradu za horský křišťál, jehož depozita byla omezena a jehož cena neustále stoupala.

Lehmannova ikonická díla, zdroj wikipedia.org

Lehmann - otec broušeného křišťálu

Caspar Lehmann byl dvorním umělcem Rudolfa II. Jako řezáč skla, horského křišťálu a drahých kamenů se angažoval nejen v Praze, ale i ve Vídni, Linci a Drážďanech. Nejznámějším dílem je tzv. Lehmannova číše Potestas, Nobilitas a Liberalitas z roku 1605. Je to nejstarší podepsaný a datovaný skleněný předmět. Číše byla objevena na konci 19. století v Hluboké nad Vltavou a od té doby byl nalezen nespočet velmi různorodých děl, které se velmi liší jak kvalitou, tak stylem. Od jednoduchých rytin skla s anatomickými nepřesnostmi, přes řezané krystaly drahých kamenů a horského křišťálu, po mistrovská díla dalece předčující ostatní řezáče jeho doby.

Jedno je ale naprosto jisté - Caspar Lehmann jako první použil k řezání skla diamant. A je tím pádem považován za otce broušeného křišťálu. Jako první začal do skla řezat hloubkově, což dalo broušení skla prvotní základy. Lehmann po sobě zanechal nejen nesmrtelná díla, ale i zcela novou generaci řezáčů skla, kteří nadále šířili jeho odkaz.

Také zdokonalil řezací stroj. Lehmann vycházel z kamenoryteckého stroje, který byl velmi podobný dnešním již méně moderním kamenoryteckým strojům. Poháněl se šlapáním, nebo vodním pohonem. Jako brusivo byl používán kal z pískovce.

Po 30leté válce, aneb Baroko

Třicetiletá válka řadu skláren pohřbila a značně zpomalila sklářský rozvoj. Po válce ale přišel mír a rozvoj skla navázal tam, kde skončil. Baroko je obdobím zdobení, bohatých dekorací, iluzí a zázraků - což se promítá i do řezání skla. České sklo končí a vzniká označení Český Křišťál – důstojná a úžasná náhrada horského křišťálu.

V Baroku neexistuje nevyužitá plocha a podle toho se tváří i tvorba - vznikají ikonické křišťálové lustry s vybroušenými ověsky, konvexní i konkávní nádoby na vysokých nohách. Řezáči skla využívají hry světel, tvarů a zrcadlení. Baroko otevřelo dveře fantazii a fascinujícím rovinám, které broušení a design skla rozvíjejí mílovými kroky.

ilustrační foto - ikonické křišťálové lustry

A jak to bylo dál?

Sklo opět čeká úpadek a kvalitu si zachovává jen oblast Slezska, kde se pomalu objevují Rokokové styly - alegorické ornamenty, portréty, městské výjevy. Vyrábí se fasetově broušené poháry, gondoly, láhve, konvice. Velkoobchodníci se sdružují do kompanií. A Česko opět sedí na sklářském trůnu.

Počátkem 19. století přišla odbytová krize, tu se Čechám povedlo překonat výrobou na povrchu barvených i vnitřně barevných křišťálových předmětů s bohatým brusem. Je využíváno i vlastností přejímaného křišťálu, který má jak barevnou, tak průhlednou vrstvu a brus získává novou dimenzi.

V druhé polovině 19. století se řezáči skla vzdávají této profese, protože se přestává vyplácet. Vzniká několik menších dílen, které začíná ovlivňovat Secese. Z řezáčů se stávají brusiči a z řezání skla broušení skla. Využívá se spíše plošných ornamentů a mimo broušení se bohatě pískuje. Vzniká mimochodem i irizované sklo. A pan Ladislav Prostředník z Dobrušky poprvé vybrušuje vzor PK500 na jedno ze svých děl. Zasloužil se tak o vznik nejslavnějšího a nejprodávanějšího sklářského dekoru, který se stal tradicí a tváří moderního sklářství České Republiky.

legendární dekor PK500

Dnes

Moderní dějiny a broušení skla nenabízejí již žádné převratné změny. Mimo neustále se vylepšujících a efektivnějších brusičských nástrojů, technika zůstává stejná - nic nenahradí zlaté lidské ruce Mistrů sklářů s desítkami let praxe. I nadále je manuální broušení skla - i přes skvělé brusičské nástroje - časově i talentově náročným uměním. A toho umění vyžaduje pevnou ruku, přesnost, vytrvalost, sílu ducha i těla a hlavně - smysl pro krásu, fantazii a lásku k řemeslu.

V současné době se česká výroba skla soustředí jak na spotřební strojovou výrobu, tak na ruční a uměleckou výrobu ateliérové kvality. Třešničkou českého sklářství je barevný přejímaný křišťál, který se i nadále dá vyrábět pouze ručně, proto je také nejhodnotnější a nejnáročnější na výrobu. Projde neskutečným množstvím rukou, než se dostane k vám domů. O jeho celé cestě jsme napsali článek.
 

Věříme, že po přečtení tohoto článku se na ručně broušené sklo budete i vy dívat trochu více zamilovaně. Tkví v něm totiž velká hodnota, tradice a energie, kterou s radostí pomáháme předávat dál.